Dnes jsem vstala brzy, abych se setkala s kamarádkami a jejich vlčky na posledním prázdninovém tréninku, který se konal v Brně-Medlánkách.

I když mě budík na telefonu probudil s dvouhodinnovou rezervou na to, abych se na místo dopravila zavčas, zjistila jsem, že je to i tak málo :)

Než jsem obstarala mimčo, vyvenčila ty moje dvě vlčice, tak už jsem nabrala vcelku velké zpoždění. Chtěla jsem být na místě už v osm, ale než jsem se vybatolila a naložila vše potřebné do auta, hodiny ukazovali už něco málo před půl devátou...

Doma jsem nechala Cassinku, kterou coursing neláká a vyrazila jen se Samíkem a Shaeny.

Když jsem přijížděla na letiště, viděla jsem, že kamarádky Danka Jakubcová a Marta Nobarová jsou právě připravené na startu se svými československými vlčáky - Courage Amant Gris (Rádžou) a jejím bratříčkem Cuki Amant Grisem (Niallem).

Vlčci krásně vyrazili společně za kořistí. Když však Niall viděl, že sestřička peláší jak o život a vzdálenost mezi nimi se zvětšuje, rozhodl se, že mu nestojí za to se příliš hnát a zpomalil zhruba na poloviční výkon :) Každopádně musím říct, že běh dvou vlků pospolu má něco do sebe ;-)

Po jejich běhu jsem se šla zapsat do pořadníku a rovnou jsme se nahlásili se Shaeny na jeden párový běh s Rádžou a jeden s Niallem. V poslední době Shaeny ten běh fláká. Neustále si mě hlídá a zastavuje se, aby se podívala, zda jsem jí nikam neutekla. A tak jsem jí chtěla podpořit nějakým sparing partnerem, který by ji dostatečně namotivoval.

U auta Marty jsem založili tábor a vypustili děti do terénu. Samík, na to že je o tři měsíce mladší než syn Danky Eliášek, tak je zhruba stejně veliký. A proto mi přišlo trochu úsměvné pozorovat jak se Samík plácá teprve na bříšku na trávě a ani moc lozit se mu zrovna nechtělo a naproti tomu o něco málo menší Eliášek už stojí s oporou a pokouší se o první krůčky :)

Eliášek

Po nějakém čase nás volali na start. První běh s Rádžou nedopadl příliš dobře. Místo aby Rádža namotivovala Shaeny, tak Shaeny více zajímala samotná Rádža než střapec. Navážela se do ní a odlákávala jí od kořisti. Nakonec Rádža přeci jen opět za kořistí vyběhla, ale Shaeny jen pomalu běžela do cíle za ní. Tak tohle se moc nepovedlo :(

Po první části, kdy Milan Oliva přehazoval naviják na opačný směr, jsme se rozhodli vyrazit na krátkou vycházku.

Samík se vezl v kočáře, a když jsem viděla jak Danča nese jejího syna Eliáška v náručí, vzpomněla jsem si, že mám přeci v autě ještě nosítko. No ale trochu pozdě. Tak jsme po cestě zkusili alespoň zrealizovat momentální trochu bláznivý nápad a to strčit Eliáška do kočárku pod korbu autosedačky :) No popravdě se to zrovna neosvědčilo. Moc místa tam Eliášek neměl a asi by měl brzy omlácenou hlavičku :)

Na konci louky, po které se vznášeli do nebes a přistávali letadla, jsme si dali pauzu. Vlčci si tu hráli, hodná teta Marta jim dávala chutné odměnky a Danka se pokoušela navázat bližší kontakt se Shaeny ;-)

Docela jsem se divila, že se Shaeny nebála těch velkých přízraků, které se vznášeli k obloze hned vedle nás, a které ještě tak zblízka nikdy neviděla.

Na poli, vedle této louky měla Rádža svou premiéru - chytila svou první myš v životě :) Docela mě to udivilo, jelikož naše holky už jich mají na kontě nepočítaně.. Ale stejně tak jako u Rádži, jim nechtějí vyloženě ublížit. Jen si s ní chtějí hrát. Myška je pro ně zajímavá jen dokud se pohybuje.

Po návratu z vycházky jsme se rozloučili s Dankou, Eliáškem a Rádžou, kteří ještě spěchali na další akci. Samík i Shaeny si dali pár minutek oddechu, než jsme přišli na řadu v dalším kole běhů.

Párový běh s Niallem dopadl ještě o poznání hůře než s Rádžou :) Nialla návnada zajímala dost, ale Shaeny se rozhodla po několika odběhnutých metrech, že jí to za to nestojí a vracela se zpět ke mě. No tak nic. Tohle mi tedy opravdu nevyšlo. Příště zkusíme uskutečnit návrh Marty, že se Shaeny pár minut před startem schovám a třeba jí pak bude opět více zajímat návnada než já (no a nebo mě půjde hledat) ;-)  Ale přeci to jen tak nevzdáme, zvášť po tom, co jí to tak zpočátku šlo.

Po nezdařeném běhu jsme si ještě dali na rychlo v hospůdce u letište smažák (který už jsem neměla ani nepamatuju) a nealkopivo a s plným bříškem jsme se vypravili k domovu. Až na ty naše neúspěchy to byl moc příjemný den a jsem moc ráda, že se mi dnes podařilo přijet.

Další fotografie jsou v GALERII.