Saarloosův vlčák - Historie plemene

Informace převzaté ze stránek Chovatelské stanice "Z Molu Es"

Saarloos Wolfhond (od roku 1993 také Saarlooswolfhond)

Saarloos Wolfdog

Saarloosův vlčák je plemeno relativně mladé, i když o více jak 20 let starší, než nám více známý Československý vlčák.

První kříženci vlka a psa se narodili v Holandsku roku 1936. Duchovním otcem myšlenky vzniku tohoto plemene byl velký milovník přírody, pan Leendert Saarloos (16.11. 1884 – 13.1. 1969), který šlechtění a propagaci tohoto plemene obětoval téměř celý svůj život. Jeho snem bylo vytvořit ideálního pracovního a především „ne degenerovaného“ psa.

Ke svému pokusu koupil evropskou vlčici " Fleur " (na obrázku vpravo) ze ZOO Blijdorp v Rotterdamu a jako otce štěňat zvolil svého německého ovčáka Gerard van Fransenum (Axel v.Stubersheim x Wotan´s Irmhild,) jehož předci sloužili v první světové válce.

Fleuřina rodina evropských vlků pocházela ze Sibiře a to byl i důvod proč některým z kříženců a později saarloosovým vlčákům byla na její počest dávána ruská jména. 

První vrh kříženců Fleur a Gerarda se narodil na jaře 1936. Bohužel, všechna štěňata uhynula během prvního měsíce na psinku. Leendert Saarloos pokračoval v dalším křížení i když stále odmítal své psy vakcinovat a během následujících let mu uhynulo na toto onemocnění mnoho štěňat, včetně první vlčice Fleur.

Všechny následující matky - vlčice - pojmenovával L. Saarloos opět " Fleur "a kolem počtu vlků použitých při šlechtění není jasno dodnes. Některé prameny hovoří dokonce o 4 – 6 vlčicích.

Koncepce L. Saarloose bylo vytvořit hnědě zbarveného „ evropského vlčáka " a v jeho chovných plánech mu později pomáhal holandský genetik Dr. L. Hagedoorn. On sám byl vždy přesvědčený o kvalitách vlčáků, a přestože jich mnoho bylo stále velmi plachých, již v roce 1942 požádal o registraci vlčáků holandský Raad van Beheer. Všechny materiály byly vráceny, jelikož jeho čtvrtinoví a poloviční vlci byli stále velmi nevyrovnaní, co se povahy a především exteriéru týče a nepříliš se odlišovali od ostatních již registrovaných plemen.

Pan Saarloos sám nikdy nekladl důraz na exteriér. Jeho základním kritériem a podmínkou pro chov byla povaha! I přesto, byli jeho vlčáci z hlediska exteriéru pro mnohé úžasnými psy s pružnou chůzí, jemnou srstí a kohoutkovou výškou až 75 cm, kteří v těch, jež se s nimi setkali, zanechávali hluboký dojem.

L. Saarloos se snažil své vlčáky prosadit jako policejní a zachranářské vodní psy. Avšak bez větších úspěchů.

Začátkem padesátých let zřídil v Dordrechtu školu na výchovu vodících slepeckých psů a sám své vybrané vlčáky trénoval. Někteří se ukázali jako mimořádně vhodní pro tuto činnost, byli velmi inteligentní a učenliví a doba samotného výcviku byla o mnoho kratší, než u ostatních plemen psů. Jako průvodce vychoval a vycvičil jednoho vlčáka i pro svoji nevidomou manželku.

Selekci na povahu prováděl L. Saarloos vždy důkladně ale i přesto se stále rodilo velmi mnoho vlčáků příliš plachých, nedůvěřivých a nejistých v neznámých situacích. Pro tyto vlastnosti se stali SAV později jako slepečtí psi zcela nepoužitelní.

V roce 1963 Leendert Saarloos žádal podruhé o uznání evropských vlčáků holandský Raad van Beheer, bohužel, znova mu byla registrace zamítnuta!

Koncem šedesátých let byla zrušena i jeho škola vychovávající vlčáky jako slepecké psy a 13. ledna 1969 ve věku 84 let pan Leendert Saarloos umírá.

Po jeho smrti došlo k úplnému propadu tohoto plemene. Jeho chovatelskou stanici se jménem “van de Kilstroom“ s velkým problémy vedla tehdy jeho teprve 17 - ti letá dcera Marijke se svojí nevidomou matkou. Mnoho zvířat bylo umístěno v nouzových podmínkách, u přátel a nadšenců. V chovu se pokračovalo více méně neplánovitě a pravděpodobně došlo v těchto letech i k přilití krve aljašského malamuta.

Přežití vlčáků se zdálo být otázkou času.

Našli se však zastánci, zarytí nadšenci a milovníci tohoto plemene a především díky nim se podařilo registraci vlčáků u Raad van Beheer prosadit! A i když se toho pan L. Saarloos již nedožil, 5. června 1975 byli vlčáci zapsáni do holandské plemenné knihy a na počest svého tvůrce byli „ evropští vlčáci “ přejmenováni na " SAARLOOS WOLFHOND."

Nekontrolovaný chov se zastavil a Zaska van de Kilstroom se stala „ předlohou “ k napsání standardu.

V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI, standard No. 311.1 FCI skupina 1.