Saarloosův vlčák AINI (Cassie) - Naše zkušenosti

• Příchod do naší rodiny

• Úvodní slovo

• Plachost

• Agresivita

• Chování ve smečce

• Destruktivní chování

• Výcvik

• Dopravní prostředky

Saarloosův vlčák AINI (Cassie) – příchod do naší rodiny

Plemenu Saarloosův vlčák jsem propadla už jako malá holka, když jsem si listovala převelikou encyklopedií psů, kterou mi pořídili rodiče. Vlci obecně byli mnou obdivováni a hltala jsem nenasytně řádky např. z knih „Vlci“ od Farley Mowata, „Vlčák Kazan“ a „Barí, syn Kazanův“ od Jamese Olivera Curwooda a další knížky, kde se aspoň na pár stránkách mihl vlk (seznam mé doporučené četby naleznete v záložce "KNIHY O VLCÍCH")

Tehdy jsem mohla jen snít o tom, že si jednou svého Saarloosova vlčáka pořídím. Rodiče nesouhlasili s pořízením chlupatého mazlíčka takových rozměrů obzvláště do bytu a pro mladou holku bylo nemyslitelné pokusit se sehnat nějaké štěně v zahraničí, jelikož v České Republice po tomto plemeni nebylo ani vidu ani slechu.

Naděje mi vysvitla až o hodně let později, až jsem přestala hledat a pátrat. S přítelem jsme stavěli domeček a chtěli jsme si pořídit nějakého psího společníka a po mé minulé zkušenosti s hyperaktivním Belgičanem jsme přeci jen pokukovali po nějakém psu s aspoň malinko klidnější povahou. Dnes už jsem si nedokázala představit, že bych několik hodin denně trávila vycházkami a návštěvami cvičáku, abych svého psího kamaráda dostatečně zabavila. Výběr padl na plemena typu Československý vlčák nebo Západosibiřská lajka, abych se aspoň částečně přiblížila svému snu a požadavku nějakého přírodního plemene. Navštívili jsme Mezinárodní výstavu psů v Brně, abychom si plemena, o kterých jsme uvažovali, blíže prohlédli a vyzvěděli od majitelů jejich zkušenosti. Úplnou náhodou jsme na jednom z pavilonů objevili leták oznamující nabídku štěňat Saarloosových vlčáků v chovatelské stanici Šedá eminence.

Propátrali jsme internet a zjistili jsme, že jsou v České Republice již tři chovatelské stanice MIRAJA, Z MOLU ES a Šedá eminence. Na stránkách chovatelské stanice MIRAJA bylo vyvěšeno, že jsou ještě některá štěňátka ze spojení Djibouti Sun Gifu (Dejzy) a Wolfsirius Call of the Wild (Walda) volná. Chtěla jsem vlkošedou fenku a ta byla jen jedna a ještě k tomu zadaná. Ale nevzdávala jsem se naděje. Přihlásila jsem se u chovatelky a nyní naší kamarádky Jany Čapounové jako náhradnice. Tou dobou jsem byla doma na neschopence a každý den jsem čekala a doufala, že se na nás štěstí usměje a my obdržíme zprávu, že ta malinká je naše.

A povedlo se. Naše prosby byly vyslyšeny. Ta radostná zpráva mi vrhnula i slzy do očí. Naše první fenka plemene Saarloosův vlčák AINI byla drobounká a malinko bázlivá, ale byla krásná a byla naše.

 

Úvodní slovo o naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

Při našem prvním setkání to byla drobná, trošku bojácná fenka. Drobnější sice zůstala, ale jinak z ní vyrostla vyrovnaná a dle mého názoru krásná vlčí slečna.

Velkým problémem se nám v jejím štěněcím věku stala její nechuť k jakémukoliv jídlu. U nás doma to vypadalo jako bychom si měli otevřít velkoobchod s krmivem….zkupovali jsme malá balení jakýchkoliv granulí. Jelikož Cassie nemusí ani maso narozdíl od ostatních psů tohoto plemene, tak jsme se ani touto cestou vydat nemohli. Jediné co by byla schopná jíst po kilech, byly a jsou piškoty a bábovky. No na těch by moc dlouho živa nebyla. Dnes už je to o něco lepší, je sice hodně vybíravá, ale už jí nemusíme do jídla tak nutit.

Cassie nikdy nebyla typ na mazlení. Vždycky, když se s ní chtěl člověk pomazlit, tak se za chvíli odvrátila s tím, že by už to snad stačilo, že se nic nemá přehánět ;-) Ale s každým háráním vyžaduje pozornosti více a více. Chodí se občas i v noci přesvědčit jestli ji máme pořád stejně rádi, kňourá, strká do nás nosem a říká: "Pohlaď mě" a nenápadně si chodí v noci lehnout za námi do postele, aby si nás i v noci ohlídala a měla s námi blízký kontakt :))

Pokud odejdeme z domu, tak nás Cassie po návratu zpět vítá typickým Saarloosím způsobem, sice mrčí a nadává kde jsme byli, ale neskáče ani se nijak bouřlivě neprojevuje, jen se nám zaboří hlavou mezi nohy nebo se na nás namáčkne a zůstává ve strnulé blaženosti :)

Cassie nesnáší být uvázaná. Je zvyklá, že nás všude doprovází a je na nás částečně závislá. Takže, když ji v případě nutnosti potřebujeme uvázat, je z toho zmatená a má pocit, že ji tam určitě necháme. Začne se třást a slintat, a pokud bychom ji nenasadili koš, překousala by vodítko, aby mohla utéct za námi.

Také je nerada, kdy se jí smečka rozuteče, např. když se třeba v lese s přítelem rozdělíme při sbírání hub. To pak pobíhá od jednoho k druhému a snaží se nás zase pěkně sehnat dohromady :)

Když byla Cassie malá, tak za námi chodila jak ocásek, pomalu i na záchod :) Teď už je to rozvážná dáma. Lehne si na nějaké místo, kde má přehled nebo si zaleze do svého křesílka a můžeme si chodit, kde chceme. Jen když se delší dobu neukážeme, tak se přesune do pokoje, kde zrovna trávíme čas. Jen ještě stále dělává to, že když jdu do koupelny, tak si lehne za dveře.

Na obou našich fenkách oceňuji, že rozlišují, kdy jsou v přírodě (běhají a honí se navzájem jako blázni) a kdy doma nebo v restauraci (podívají se na nás a pochopí, že teď se nikam nejde, lehnou si a trpělivě i několik hodin čekají v klidu, než se opět půjde ven).

Cassie je jako každému psu plemene Saarloosův vlčák nejlépe v lese, prostě v přírodě. Mezi stromy ožije a probudí se v ní její vlčí já :) Celá se rozzáří a má na tváři obrovitánský úsměv od ucha k uchu :)

I když bývá standardně vážná a pomalu si to šine, tak v lese lítá jako blázen a hraje si jak malé dítě. Také miluje vodu, dlouho bojovala s plaváním, ale teď plave jak vydra, dokáže se i zastavit a splývat na hladině.

Cassie lovívala drobnou zvěř, když byla malá, a s postupem času o to ztratila zájem, ale když teď vidí vytrvalost a urputnost naší mladší fenky Shaeny, tak začíná být lovení opět její zájmovou činnosti.

 

O plachosti naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nedělají ji problém lidé (i když ne od každého se nechá pohladit), auta, jakékoliv ruchy a neznámé zvuky. Většinou je více obezřetná k mužům než k ženám, ale není to vždy pravidlem.

Když byla malá, tak se lidí trochu bála, ale od té doby co zjistila, že hlavně pejskaři mívají plné kapsy dobrot, tak už je schopná jim i tlouct čumáčkem do kapes, aby z nich něco vypadlo :) To ale neznamená, že když od takového člověka dostane pamlsek, že se za to nechá pohladit. To si ještě 2x rozmyslí :) Dokáže bravurně mást lidi, stojí u nich, a když ji chtějí pohladit tak jen ucukne hlavou tak, aby ji minuli, a stojí zase jako socha dál. Když to člověk zkusí znovu, tak se její úhybný manévr opět opakuje :)

Jediní lidé, kteří jsou jí už od štěněte maximálně podezřelí jsou rybáři. A to tím jak nehnutě sedí a zírají do vody :) V podstatě všichni lidé, kteří jen nečinně stojí, hlavně za šera či ve tmě, jsou také velice podezřelí. Ty se snaží bafáním zaplašit.

Cassie nemá moc ráda děti, raději jim jde z cesty. Poznala totiž, že jsou většinou hlučné a honí ji a chtějí si ji pohladit ať sama chce či nechce. Avšak, obdivovala jsem u návštěvy kamarádů její vnitřní klid a obětavost. A to, když jí kamarádův syn cpal z ledničky magnetky do pusy. V momentě, kdy se otočil k ledničce, aby vzal další magnetky, tak ty co měla v puse bokem vyplivla, ale tak aby to neviděl a opět stála jako kamenná socha dál. Nebo když měl sušenku v ruce a máchal jí Cassie před čumákem, tak se ji snažila maximálně opatrně předními zuby vzít aby mu neublížila. A přitom je do sušenek blázen :) Ale je pravdou, že pokud jsou děti příliš hlučné, tak se před nimi snaží utéct.

Cassie si prošla "tvrdou" socializací. Od chovatelky jsme si ji vzali v sedmém týdnu a od prvních dnů co jsme si ji přinesli domů, jsme ji seznamovali se všemi známými pejskaři na ulici a jejich čtyřnohými mazlíčky. Brali jsme ji na návštěvy ke kočičím kamarádům. Proběhlo i seznamování s koňmi. Zatěžkávací zkouškou byla horda lidí u Bolka Polívky na Farmě při Westernovém dni, kde vystupovali jako Indiáni i naši kamarádi na koních. Poprvé zde zakusila i střelbu z děla. Cassie nakonec usnula v tom všem ruchu v náručí jednoho z Indiánů, kde ji očichávala kobylka Alope a o pár dní později šlo na ní vidět, že ji to hrozně pomohlo. Každý zážitek je plusovým bodem. Jezdíváme také na srazy psů plemene Saarloosův vlčák a na každém psu, který je plachý a zúčastní se tohoto setkání, jeho majitel spatří několik dní po příjezdu výrazné zlepšení. Je totiž obrovský rozdíl, zda jedete někam na návštěvu "na otočku" nebo pokud je Saarloosův vlčák po několik dní vystaven společnosti psích kamarádů a více lidí, u kterých zjistí, že tu nejsou od toho, aby mu ublížili.

Plachost Cassie vůči mužům jsme se snažili v dospívání eliminovat její skoro každodenní účastí v mé kanceláři v zaměstnání, kde se pohybuje denně několik těchto hrozivých stvoření :)

Někdy nyní o Cassie říkáme, že je teď pro změnu až moc klidná. Všechno si rozmýšlí a trvá ji, než se k něčemu rozhoupe. Proto, jak se rozvážně pohybuje, si od sousedů vysloužila domněnku, že je těžce nemocná. Ale není tomu tak, je jen přes míru velký flegmatik, kterého jen tak něco nerozhází. Měli by ji pak vidět v akci, když si hraje s naší mladší fenkou. To by nevěřili, že je to ten samý pes.

Největší plachost projevuje u veterináře. Z jakýchkoliv vyšetření má hrůzu a je s ní těžká manipulace. Hlavně nemá ráda, když se jí někdo dotýká předních pacek. Je to způsobeno špatným zážitkem od veterináře, který jí bral z obou pacek krev, ale hrozným způsobem :( Do té doby se sebou nechala dělat cokoliv. Cvičíme sice podávání packy z důvodu jejich čištění, stříhání drápků atd., ale pokud ji dá povel "pac" někdo jiný, tak packu sice podá, ale pokud se jí ten dotyčný chce dotknout tak uhne. Jako by říkala, packu podám, ale nedotýkat ;-)

Cassie hrozně ráda hraje na schovávanou, bodejď by ne, když mě díky své přemýšlivosti a schopnosti používat svůj citlivý čich vždycky kdekoliv najde. Neběhá kol kolem bezhlavě, ale zamyslí se, kde že bych se jí asi tak mohla schovat :) Má hrozně ráda i různé logické hry.

 

Agresivita a naše AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

Zatím jsme se nesetkali u Cassie s agresivním chováním.

Pokud na ni někdo tlačí, snaží se utéct a schovat, když se nátlak stupňuje tak začne mrčet, aby dala najevo, že už je toho dost. Vím, že pokud by člověk dál naléhal, tak se Cassie sice ožene, aby takového člověka zahnala, ale nekousne.

 

O chování naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák ve smečce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cassie nikdy neměla potřebu si něco dokazovat či nějakým způsobem bojovat o postavení.

Spíš se podřizovala všemu a všem a dělá to dodnes.

Je však pravdou, že někteří psi na ní vrčí právě kvůli tomu, jak se jim snaží vetřít do přízně a olizuje jim tlamu. Je až příliš submisivní.

Pokud Cassie dělá nějakou neplechu a vidí, že jsme na ni naštvaní a jdeme směrem k ní, abychom ji pokárali, tak se svalí na záda a snaží se nás uchlácholit. K tomu, aby se tak zachovala, ji stačí jen zvýšení hlasu. Myslím si, že mnozí přihlížející, když vidí chování Cassie, tak si přinejmenším myslí, že ji doma týráme a mlátíme, když se nás tak strašně bojí. :)

Mladší fenku Shaeny vzala Cassie pod svá křídla. Hlídá ji a stará se o ni. Bylo skvělé, že když jsme se byli projet u kamarádů na koních a Shaeny nám při cvalání na svých mladých nožkách nestačila, tak na ní Cassie čekala a pomalinku bok po bohu nás doběhly. Jak Cassie dospěla, tak už si moc s ostatními psy nehraje. Ale se Shaeny kdykoliv. S ní běhává jak uragán :) Když si Shaeny hraje delší dobu s jinými pejsky tak na ní dělá Cassie výpady, naráží do jejího boku a snaží se jí od nich odlákat, jakoby říkala: "To už by stačilo, já jsem tu taky." :)

Řekla bych, že postavení ve smečce s mladší fenkou prozatím nemají úplně vyjasněné. Zatím jsou jako máma a dcera. To možná přijde časem, až Shaeny dospěje. Zatím ji Cassie bere jako bláznivé mládě. Sice ji napomíná, ale nechává si hodně hloupostí z její strany líbit, např. kradení hraček, obtěžování a neustálé kousání. Když na to nemá náladu tak brble, mrčí a malinko Shaeny kouše. Jediná situace, kdy je Cassie a její klid respektován, je u jídla, to si dokáže Cassie sjednat pořádek. Shaeny sní svoje krmení a pak čeká opodál, jestli něco nezbude. Ale dokud Cassie nedojí, nebo nenaznačí, že už je jídlo volné, tak se k ní nepřiblíží.

Na obou fenkách je skvělé, že když jim nachystám něco dobrého do jedné misky a zavolám obě, tak si jídlo nebrání a jí společně z jedné misky (např. na vandrech v přírodě atd.). Pokud však nachystám dvě misky (buď to stejné jídlo, nebo má každá něco jiného např. má jedna v krmivu zamíchané prášky od veterináře), tak holky si vzájemně misky brání, pokud přijde jedna k druhé loudit.

Co se týká malých pejsků, tak Cassie výjimečně nějakého nahání, a to pouze v případě, že je pejsek strachy bez sebe a utíká před ní. S malými pejsky obecně, hlavně se sebevědomějšími Jorkšíry nemá absolutní problém. Nemá ráda jen jednou malou fenku Jack Russell Teriéra a to proto, že když byla malá, tak se do naší Cassie hodně navážela a od té doby Cassie vyrostla, tak se nad ní naparuje a ukazuje, že už je velká :))

Mimika Saarloosova vlčáka je opravdu úžasná. Jejich vzájemná komunikace, posunky, obličeje a hlasové projevy jsou nezapomenutelné a naprosto i pro laika srozumitelné. I naše cvičitelka poslušnosti na cvičáku jejich mimiku obdivovala se slovy, že ostatní plemena, už takovou škálu dorozumívání nemají :)

Když byla Cassie ještě malé štěňátko, tak se na štěkající psy koukala jak na blázny a natáčela hlavu ze strany na stranu s nevyslovenou otázkou. "Co že to povídá?". Extrémně štěkajících psů se dokonce i bála, protože nechápala, co to znamená. Naše Cassie neštěká. Umí to, ale použila to asi jen 5x v životě :) Napoprvé z toho byla naprosto konsternovaná. A to tak, že pak nevěděla jak přestat. Štěkala asi čtvrt hodinu v kuse, na všechny a na všechno :) Ale od té doby je opět tiško jako myška a je to pastva pro uši :) Vedle nás neustále naříká a běduje výmarský ohař osamocený na zahradě a v těch chvílích si říkám, jak je to úžasné, že holky nevydají ani hlásku a nechtějí ho přehlušit.

Jediný zvuk, který Cassie vydává namísto štěkání je srandovní bafání v případě, že jak už jsem se zmiňovala, je někdo podezřelý a chce ho tím zahnat.

 

O destruktivním chování naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

I když je Saarloosův vlčák pověstný svým demoličním chováním, tak my jsme se u Cassie nikdy nesetkali s tím, že by doma něco ničila. A přitom prožila své štěněcí období za zdmi bytu. Zpočátku jen oškrabala částečně omítku u dveří, jelikož nechtěla první dny zůstávat sama doma, ale po pár dnech toho nechala. Jen když jí bylo hodně smutno, tak si brala naše tričko do pelechu, zachumlala se do něj a spala, dokud jsme nepřišli domů.

Jediné co Cassie ráda cupovala a cupuje, jsou krabice. Pod postelí jsme schraňovali několik takových. Jednou se jí zdálo čekání na nás příliš dlouhé a tak si je vytáhla zpod postele. V jedné z nich byly kupříkladu i pasy, bankovky atd. Krabici sice roztrhala, ale obsah nechala neposkvrněný od svých mléčných zoubků. Za což jsme jí byli náležitě vděčni :) Krabice jsou tam sice pořád, ale Cassie se vrhne jen na tu, kterou ji dáme.

 

O výcviku naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jak už jsem říkala, Saarloosův vlčák není plemenem pracovním, ale i přesto s našimi fenkami navštěvujeme, i když nepravidelně, cvičák. Saarloosův vlčák je inteligentní, základní povely se hned naučí, ale je velice tvrdohlavý. Ví přesně, co má udělat, co po něm chcete, ale rád se nechává přemlouvat a dělá, jako že se ho to netýká :)

Naše Cassie sice je srozumněna s povelem "ke mně", ale než k nám přijde, tak se stihne jednou otočit země kolem slunce :) Pomalu si to šine a trvá ji pak zhruba dalších 5 minut, než si sedne před vámi na zadek :) No ale buďme rádi, že vůbec přijde.

Musím podotknout, že Cassie jako snad všichni psi plemene Saarloosův vlčák pro piškotek nebo jinou dobrotu udělá první poslední. To i zrychlí své pomalé pohyby a sedne, lehne, vstane během pár vteřin. Odložení, chůzi u nohy či cokoliv jiného zvládá, při pomyšlení, že pak přijde sladká odměna, přímo bravurně :)

Překážky na cvičáku (kladinu, houpačku, áčko atd.) zvládala Cassie od malička bez problémů. Na co si troufla, až od cca dvou let byl žebřík. Ten nám dělal zprvu problémy.

Se svou flegmatickou náturou se ale Cassie absolutně nehodí pro obranu. By na toho chlapa, co by ji hrozil, jen koukala jak na blázna a nehnulo by to s ní ani o píď. Přece by se kvůli něčemu takovému nezvedala ze země, natož ještě učinila nějaký pohyb :)

 

Dopravní prostředky – cestování s naší AINI (Cassie) plemene Saarloosův vlčák

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cassie je z těch psů plemene Saarloosův vlčák, kteří neradi cestují autem. Sice to bere jako nutné zlo, ale v autě slintá a slintá. Bere auto jako ďáblovo vozidlo, které ji sice dopraví na krásná místa do přírody, ale kterému je lepší se vyhnout obloukem. Tudíž když pozná, že se chystáme na výlet a na místo bychom se rádi přiblížili automobilem, sedne si a stávkuje, že s námi nikam nejede a ihned začne produkovat nadmíru slin, které ji pomalu ukapávají z pusy. Když už vidí, že jsme neoblomní ve svém přesvědčení, tak i sama do kufru naskočí.

Ale jak vím, po komunikaci s páníčky jiných plemen, s kinetózou bojují i jiní pejsci. Není to jen problém psů tohoto plemene.