Jelikož dnešní den ještě zdaleka nekončil, domluvila jsem se s přáteli - Gábinkou a Mirďou Krejčí, že je s mým přítelem navštívíme u koníčků, které mají ustájené ve Vítovicích u Rousínova. Už několikrát jsem se za nimi chtěla vypravit, ale pořád mi to nevycházelo.
Podle plánu jsme se setkali ve vedlejší vesničce Habrovany, kam jeli s koníky na vyjížďku.
V šermířské restauraci s názvem "Kdysi" jsme si dali pivečko, baštu a popovídali si.
Po dobrém obídku mi kamarádka Gábinka oznámila, že se mnou vymění svou kobylku Corču za Samíka, a tím pádem se na ní můžu projet s ostatními zpět na ranč. Tahle nabídka se nedala odmítnout, i když jsem na to nebyla úplně vybavená (příště si musím vzít sebou svůj klobouk a wranglery, abych lépe zapadla) ;-)
Ve chvíli kdy jsem vzala do ruky otěže, začal Samík v náručí Gábinky plakat a vypadalo to, že si snad i uvědomuje, že jedu pryč.
Ale po chvíli se uklidnil a tak jsem mohla nasednout na Corču a vyrazit s bezva partou na vyjížďku po hodně dlouhé době. Bylo skvělé opět zažít ten pocit... Koukat na svět z koňského hřbetu...Corča byla úžasná, reagovala na jemné pobídky a bylo mi ctí se na ní svést.
Mělo to jen jednu jedinou chybu na kráse... Když jsem viděla jak vedle mě běží Trixa - bílý švýcarský ovčák našich přátel, bylo mi smutno po vlčicích, které jsem zanechala doma. Byla jsem přesvědčená o tom, že by se jim tu moc líbilo. Příště je určitě vezmu sebou a bude to dokonalé!
Dvě videa:
Na ranč do Vítovic jsme dorazili za tmy. Jelikož bylo i vcelku chladno, tak jsme se brzy rozloučili, naložili Samíka do auta a spěchali domů za vlčicemi.. Děkuji moc a moc Gábince za zapůjčení Corči, moc rádi jsme se seznámili s dalšími příjemnými lidmi a snad brzy něco opět společně spácháme!