Dne 22.03.2012 byl pro mě jeden z těch úžasných dnů pro které je člověk rád na světě. Vzala jsem si v práci dovolenou, abych se mohla věnovat naplno svým hafanům a abychom mohli vyrazit spolu na nějakou delší procházku. Naším cílem se stala Stránská skála, oáza přírody a klidu v městské části Brno-Líšeň. Sluníčko krásně svítilo a mě nabíjelo energií a dobrou náladou. Kráčeli jsme pod nebem, kde nebylo ani mráčku a holky si rozpustile hráli a honili se kolem. Vyrazili jsme přes pole k cíli naší cesty, kde na nás čekalo příjemné překvapení v podobě pana Jaroslava Monte Kvasnici (poznávací znamení - dlouhé bílé vlasy a plnovous, na hlavě klobouk, oblečen v maskáčích a v ruce nezbytná fajfka), který tu měl piknik s přítelkyní Zdeničkou, psími společníky Framem a Mishou a též si plnými doušky užíval pěkného dne.
Pokud nevíte, o koho se jedná, napovím Vám:
Jaroslav Monte Kvasnica
(1953), Česká republika
Po studiích na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (obor čeština-bulharština) pracoval jako manažer divadel a hudebních skupin, jako dělník při archeologických vykopávkách, jako závozník, horský nosič ve Vysokých Tatrách, dřevorubec, textař a byl zaměstnán jako novinář a reportér v celé řadě deníků a časopisů. Pracoval jako redaktor, scénárista a režisér Cable Plus (je autorem několika desítek scénářů publicistických filmů, které i režíroval) a později jako sportovní redaktor v TV Nova pro jižní Moravu. V roce 1978 vydal v nakladatelství Blok básnickou sbírku - Zátiší s hadem, v roce 2002 v nakladatelství DONA knihu Běh s "vlky" aneb Caniscross - (o canicrossu, ski-jöringu, dog-trekkingu atd.).
Zúčastnil se řady horolezeckých expedic a trekingových výprav např. na Kavkaze, Pamíru, v Karpatech, Alpách a Pyrenejích, v Sierra Nevadě, na Sibiři, Kamčatce atd. Kde to situace dovolovala, byli mu na jeho cestách vždy společníky i jeho psi. Kynologií se aktivně zabývá již 48 let.
V posledních deseti letech se naplno věnuje volně publicistické a spisovatelské tvorbě a své celoživotní lásce - vlkům, za kterými putuje se svými aljašskými malamuty ve "vlčích" evropských krajinách. Je duchovním otcem projektu Terra luporum (Krajina vlků), která si vytkla za cíl rehabilitovat vlka v očích veřejnosti, spolupracuje s "vlčími hlídkami" hnutí DUHA a se správou Chráněné krajinné oblasti Beskydy na mapování výskytu velkých šelem a je rovněž členem CWFA.
Je kmenovým autorem časopisů Pes přítel člověka, Dobrodruh a Svět psů, jeho reportáže, odborné a publicistické články a eseje najdeme v časopisech Fauna, Psí sporty, v (někdejším) časopise Dog trail, History revue, Koktejl, Příroda, na internetovém portálu iDnes atd. Rovněž publikuje ve slovenském časopise Život so psom, v Kynologické revue a v americkém časopise Sled Dog Sport.
Zdroj životopisu: Krajina s vlky-Rapsodie šedých stínů
Pan Jaroslav Monte Kvasnica je autorem i několika „vlčích“ knih, které vydalo nakladatelství Élysion - viz. "KNIHY O VLCÍCH", a které samozřejmě nemůžou chybět v mé sbírce.
S tímto úžasným člověkem, jsem měla tu čest se již 2x setkat, a to na výstavě psů v Brně – zde mě Monte Kvasnica oslovil s otázkou, kde mají kruh Českoslovenští vlčáci – tenkrát jsem upozorňovala tohoto vlkologa, aniž bych si uvědomila v ten moment, s kým mluvím, že jestli si myslí, že holky jsou zástupci plemene Československý vlčák, tak se velice mýlí :)
Poté jsme se potkali v autobuse při mé cestě domů z práce, kdy jsem byla začtená do jeho prvotiny „Krajina s vlky – Rapsodie šedých stínů.“ Opět mě Monte Kvasnica oslovil, tentokráte slovy: „Všiml jsem si, že čtete moji knížku“ :) Prohodili jsme spolu několik vět a prozradila jsem mu, že vlastním dvě fenky plemene Saarloosův vlčák, a že se pravidelně tak jako on toulám se psy po Stránské skále.
A naposledy jsme se potkali přímo na tomto místě. Překvapilo mne, i když musím přiznat, že velice mile, že si mě Monte Kvasnica pamatoval, vzájemně jsme se pozdravili a potřásli si pravicí. Ve společnosti jeho osoby, jeho přítelkyně Zdenky a věrných psích společníků Frama a Mishy jsme strávili 2 hodiny velice příjemným povídáním s tím, že Zdenička si naplnila kartu od foťáku nikoliv plánovanými fotkami konikleců, ale našich Saarloosek. Několik velice zdařilých fotografií mi následně i poslali emailem k náhledu – viz. "Galerie".
Jsem hrozně ráda, že jsem mohla strávit několik příjemných chvil s tímto, pro mě velice zajímavým člověkem, skromnou osobností s obrovskými zkušenostmi a pozoruhodným životem.
Jedna z příhod Monte Kvasnici, o kterou se při společném povídání podělil:
Misha – ornitolog
„Fram, ten na co přijde živého (ze zvířat), to zabije. Ale Misha, to je entomolog, ornitolog a milují ho ptáci. Když si na jaře pěnkavy stavěly hnízdo, tak nejdřív sbíraly psí chlupy po okolí. Pak zjistily, že je zbytečné sbírat po okolí, když ten ocas je tak pěkně huňatý a začly je Mishovi škubat z ocasu. Musí mezi nimi být něco zvláštního, protože ty pěnkavy nějak pochopily, že on pro ně není nebezpečný, že jim neublíží. Představte si to: Misha leží a pěnkavák mu začne škubat chlupy z ocasu. Misha zvedne hlavu, dívá se na toho pěnkaváka, najednou jemně opatrně ten ocas zvedne, aby si ho prohlédl. Ten pěnkavák jako kolibřík balancuje, aby nespadl, ale neuletí. No a takhle pak vypadá hnízdo, které vichřice shodila ze stromu...
Nebo tuhle, vyšel jsem ven a Fram mě vítal a Misha nevylézá z boudy... Já si říkám: je nemocný. ‚Míšánku, co ti je?' Koukám mu do boudy a on tam leží tak nešťastně a před ním svinutý do klubíčka ježek. Misha na mě kouká s výrazem: taťko, pomož, já ho přece nemůžu rušit. Tak jsem vzal ježka na lopatku a vynesl ho a Misha pak radostně vyběhl. On prostě miluje zvířátka."
Text příhody propůjčen z článku „Na návštěvě u „Vlčího poutníka“ od Lenky Dragonari
