Po dni stráveném na výstavišti Černá louka v Ostravě, jsme se přesunuli na návštěvu k Zuzce Lanzedörfer a její fence saarloosova vlčáka, která se jmenuje Cassiopea Stars Miraja alias Cassie.

Ano přesně tak, druhá Cassinka :)

Přijeli jsme do Panských Nových dvorů, kde mají rodiče Zuzky domeček a vypustili saarloosky na zahradu. Cassie od Zuzky měla z našich holek vcelku respekt, přece jen byly v přesile. Raději jsme tedy Cassie a naší Shaeny nasadili košíky, než se spolu "srovnají". Mysleli jsme si se Zuzkou, že se po čase uklidní a alespoň trochu si pohrají, ale pořád se obcházely a nakonec dělaly, že se nevidí :)

Můj přítel Milan zůstal s našima "vlčicema" a Zuzkou s Cassie na zahradě a já se schovala do tepla do domečku, jelikož Samík se už hlasitě dožadoval svojí krmné dávky :)

Mezitím, co se "vlčí banda" snažila sžít na zahradě, já si užívala společnosti několika mainských mývalých koček, jelikož maminka od Zuzky je jejich chovatelkou.

Padl mi do oka kocourek Danny, který si mě i Samíka zkoumavě prohlížel :) Dannyho jsem viděla již na několika fotografiích, které opravdu nelhaly. I ve skutečnosti je to náramný fešák.

Při příjemném rozhovoru se Zuzčinou maminkou jsem přemýšlela, co asi na kočičky řeknou naše holky. Ale věřila jsem, že se budou chovat slušně.

A opravdu mě mile překvapily. Milan je dovedl dovnitř, holky hned zalehly k našim nohám a vůbec je nevzrušovalo, že se kočky kolem nich prochází a ani si jich nijak zvlášť nevšímaly.

Jen když malý Danny plácl packou po pacce naší Cassinky, tak ta se zkoumavě podívala, co že to jako bylo :) A kocourek při jejím pohledu raději odklusal opodál :)

Seznámili jsme se i s druhým psím rodinným společníkem a to maďarskou viszlou - Bonou z Dobratických lesů, tak řečenou Bébou, které se naše holky taky moc nezamlouvaly :)

Zuzčina maminka nás pak pohostila výborným guláškem, který byl opravdu luxusní, takže můj přítel hned sondoval, zda bych taky takový svedla :)

Pak jsme si ještě vzájemně vyměnili skušenosti a zážitky nejen s našimi saarlooskami.

V příjemné společnosti ten čas vždy rychle utíká a najednou byla spousta hodin a my museli vyrazit opět na cestu.

V Brně jsme ještě museli vyzvednout kamaráda Zdenka Špringera s jeho československým vlčákem Acroyem Vlčím tulákem, které jsme plánovali u nás ubytovat a následující den společně vyrazit na "Vlčí sraz" do brněnské ZOO.

Další fotečky, za které moc děkuji Zuzce, budete moci shlédnout snad již brzy v GALERII.