Soňa Šabacká naplánovala "nezáchranářský víkend" věnovaný poslušnosti, socializaci, závodění a pachovým hrám v areálu Moravskoslezského kynologického svazu ve Zbraslavi u Brna, kterého jsme se rozhodli zúčastnit.

Zpočátku jsem přemýšlela, jestli to s tříměsíčním synem Samíkem zvládneme, ale Soňa mě ujistila, že určitě (podotýkám, že následně v sobotu večer u vínečka nám však bylo řečeno, že jsme taky blázni, jelikož s tak malým mimčem by nikdo na výcvikáč nejel :))

Měli jsme se tu opět sejít i s kamarádkou Martou Nobarovou a jejím československým vlčákem Cuki Amant Grisem (Niallem).

V den odjezdu bylo vcelku zima a tak nezbývalo než doufat, že bude skutečně možno v bungalovech zatopit, jelikož původní předpoklad byl, že už bude v této době dávno jaro :(

Náše vlčí dítě - Samík - se na svou první vlčí cestu mimo domov oblékl stylově :)

 

Po příjezdu jsme se ubytovali v bungalovech a seřadili se na hlášení, abychom se dozvěděli, do jakých skupin budeme rozděleni a jaký nás čeká program.

Na hlášení jsme se měli dostavit bez psů, avšak u nás je v tomto celkem problém. Vlčice sice doma bez problémů zůstanou kdykoliv a na jakkoliv dlouho, aniž by cokoliv ničily, ale tady v cizím prostředí by Cassie vyškrábala do dveří díru, aby se dostala za námi. Tak jsme se rozhodli zkusit nechat vlčice v autě. No to jsme neměli dělat :) Shaeny sice vydržela sedět nehnutě v kufru, ale Cassie dostala záchvat paniky, běhala po sedadlech, tam a zpět (jelikož nemáme v autě mříž) a u toho hooodně slintala stresem. Takže si dokážete představit, jak to tam vypadalo, i když jsme je po chvíli vypustili ven. Tak jsme je nakonec uvázali nedaleko k bráně vjezdu do areálu.

Na hlášení jsme se dozvěděli, že jsme byli nominováni do první skupiny, která se vydá na trénink poslušnosti s Reginou Samlíkovou.

Pro naše vlčice to bylo nové v tom, že na poslušnosti necvičily společně, jak byly zvyklé, ale jednotlivě. Takže to vypadalo asi tak, že vnímaly jen na půl a neustále se ohlížely a hlídaly si místo, kde stál Milan s kočárkem a druhou vlčicí.

 

Ale nakonec jsme to zvládli, a když se podařilo, aby začaly saarloosky vnímat, tak byly dokonce i šikovné.

Po obědě následoval polední klid pro pejsky. V bungalovech byla bohužel přeci jen zima veliká. Bylo mi líto syna Samíka, kterého jsem musela během dne v té zimě několikrát vysvléci a přebalit, zatímco my seděli v místnosti v zimních bundách. Ale měli jsme slíbeno, že odpoledne se zatopí natolik, aby teplo vydrželo až do rána.

 

Po nařízeném odpočinku, aby byli psi svěží pro další práci, jsme vyrazili s další skupinkou a instruktorkou Jarmilou Šikovou na stopy na nedaleké pole.

 

Konečně přišla chvíle, na kterou jsem se hrozně těšila, protože jsem stopování chtěla s oběma saarlooskama už dlouhou dobu vyzkoušet. A holčiny mě skutečně mile překvapily. Dlouho vydržely krásně nahlas čuchat v našlapaném čtverci, aniž by zvedly hlavu. A pokud z něho přeci jen vykročily ven, automaticky se vrátily zpět bez jakéhokoliv povelu.

Po večeři jsme se dostavili do hospůdky na slíbenou přednášku o stopování. Avšak, co čert nechtěl, v její polovině se synáček Samík rozhodl, že bude vřískat jak siréna a tak jsem musela přednášku opustit, abychom nerušili i ostatní. Uličník jeden.

Mezitím co jsem se snažila Samíka v bungalovu uspat, v hospůdce probíhalo s Jiřím Matějkou (instruktor pracující v TARTu a figurant obran) povídání na téma výcvik, československý vlčák atd. A při této příležitosti se zeptal i na naše dvě vlčice. Dostalo se mu odpovědi, že to nejsou českoslovenští vlčáci, ale saarloosovi vlčáci. Reakce na tuto informaci byla, že to máme s výcvikem ještě těžší než u ČSV. A hned byla mému příteli Milanovi zpět poslána otázka, k čemu, že vlastně takové plemeno je dobré a co vlastně pohledáváme na tomto výcvikovém víkendu. Tak se do toho nakonec vložila i Soňa a zastala se nás, s tím, že nemáme žádné vysoké ambice, co se týká výcviku, ale že jsme rozhodnuti se s holkama věnovat alespoň základní poslušnosti. A jsme tu, abychom strávili čas s milými lidmi a jejich čtyřnožci :)

Když jsem se vracela se Samíkem po boku Milana do hospůdky, tak už byli skoro všichni zalezlí v chatkách. Jen Soňa a pár vytrvalců se zrovna zvedali od stolu a chystali se též ke spánku. Nakonec se však vrátili i s vínečkem za námi a až do noci jsme si povídali zkušenosti a zážitky s našimi čtyřnohými věrnými přáteli, ale i veselé historky ze života :)

Byl to moc příjemný večer a o to hůř se ráno vstávalo :)

 

Při snídani se rozhodovalo, v čem chce která skupina pokračovat. My jsme zvolili opětovně stopy. Dnes nás měla na starost Soňa. Saarloosky už věděly co je čeká, a tak se nemohly dočkat až přijdou na řadu.

 

Opět jsme dostali pochvalu za obě vlčice, která mě samozřejmě potěšila i s dovětkem, že to je přeci to plemeno, co se k ničemu nehodí :) No popravdě poznámku o tom, k čemu to plemeno vlastně je, proč jsme si ho vybrali a jestli nám to tak vyhovuje, jsme tento víkend neslyšeli jen jednou :) Tato hláška se stala pomalu heslem víkendu.

Odpoledne jsme se ještě přihlásili na přátelskou soutěž v poslušnosti, která byla rozdělena na dvě skupiny.

Cassie byla překvapivě zařazena do pokročilých a Shaeny mezi štěňata a začátečníky.

V pokročilých se začínalo přivoláním, následně usazením k noze. Dále se pokračovalo chůzí u nohy na vodítku, obraty na místě a polohováním (lehni, sedni, vstaň) na místě. Jako poslední bylo dlouhodobé odložení při poslušnosti dalšího psa v pořadí. A úplně nakonec nás čekala chůze po kladině.

Jelikož byla Cassie už značeně unavená, chybějící polední přestávka se na ní promítla, tak nám ze všeho nejlépe šlo právě odložení, za které jsme dostali plný počet bodů :)

U začátečníků se začínalo chůzí u nohy, poté sedni, lehni, vstaň na místě. Pak následovalo přivolání a nakonec též chůze po kladině.

 

Obě naše fenky se umístily, jak se dalo očekávat, na posledních příčkách :) Ale tak aspoň jsme si to vyzkoušeli ;-)

Po ukončení soutěží se vyhlásili vítězové jednotlivých kategorií a předaly se hmotné dary :)

Nakonec jsme se seřadili na společnou fotografii, poté si sbalili bagáž, rozloučili se a vyrazili k domovu.

 

Jsem moc ráda, že jsme se rozhodli přijet, zkusit si s vlčicemi stopování a strávit příjemné chvíle nejen výcvikem, ale i fajn lidmi a psy.

Děkujeme moc Soni Šabacké za organizaci a za pozvání!

Takto shrnula víkend svými slovy Soňa:

"Z dubnového víkendu 20 - 21.4. 2013 vzniklo spousta krásných fotek a také zážitků. 21 psovodů a celkem 29 lidiček strávilo tento víkend na Zbraslavi u Brna a věnovali jsme se tam poslušnosti, stopám a začátkům záchranářské práce. Nejvíce ale socializaci a poznávání se navzájem. Bezva parta, krásné počasí a na závěr závod, který doufám všechny namotivoval k další práci."

Velké díky za fotky, které najdete zde patří Janě Golkové.

Další fotografie je možno shlédnout v GALERII.