Dne 02.03.2012 se v Brně, v zrcadlovém sále Hotelu Slovan konala přednáška paní Tanji Askani, která zavítala na Moravu, aby představila na přednášce svou práci, chov šedých a polárních vlků, na které jsem samozřejmě jako milovnice vlků nesměla chybět
V práci jsme si vyměnila s kolegyní směnu, honem odvezla naši mladší fenku Shaeny domů z práce a vyrazila na poslední chvíli na cestu do města…
Pokud Vám jméno Tanja Askani nic neříká, tak Vám ji krátce představím:
Tanja Askani se narodila před 50-ti lety ve Frýdku-Místku a až do své svatby, po níž se za svým manželem do Německa přestěhovala, žila v Ostravě. Do České Republiky se teď po mnoha letech vrátila, aby lidem na přednáškách a projekcích představila své úspěchy v chovu vlků. Tyto velmi inteligentní šelmy ji totiž bezvýhradně přijaly mezi sebe, rodačce z Moravskoslezského kraje se také daří odchovávat vlčí štěňata ve vlastním domě se zahradou. O vlky se stará již přes patnáct let v německém Wildparku Lüneburger Heide. Jako „vlčí žena“ je známá po celém světě. Je autorkou několika knih o vlcích, které vyšly v Německu, Švýcarsku a v Americe. Také je uznávanou špičkovou fotografkou zvířat. Její vlci vystupovali už v mnohých celovečerních filmech. Se svými pozoruhodnými přednáškami proslula v evropských zemích.
Přes dvacet let pracuje ve zvířecím parku Wildpark Lüneburger Heide, který se zabývá ochranou zvířat a je v Německu nejvýznamnější nejen svou rozlohou a vybavením, ale i nejbohatší počtem druhů zvířat, žijících v tomto podnebném pásmu.
Zde v roce 1992 poprvé držela v náručí štěně polárního vlka. Tehdy vznikla nejen její celoživotní láska k vlkům, ale taky myšlenka, zabývat se těmito mimořádnými zvířaty podrobněji.
Ke své původní sokolnické profesi brzy přibrala vlčí problematiku a v posledních letech se věnuje výhradně vlkům. Ve Wildparku pracuje s vlky bílými – polárními a šedými - evropskými.
Se svou přednáškou je opakovaně zvána nejen do různých míst v Německu, ale i v Rakousku a Švýcarsku.
Hovoří v ní o svém odchovávání vlčích štěňat a následné práci s dospělými jedinci, o konfrontaci vlastních poznatků s názory jiných vlčích expertů, o dramatických situacích s vlky a neobvyklých zážitcích s nimi.
Na základě mnohaleté praxe, hlubokého poznání, respektu, schopnosti empatie a velké lásky upřesňuje pravou podobu tohoto zvířete a boří přežívající mýty, které ho provázejí po celá staletí.
Seznamuje posluchače s mimořádně úzkým a citlivým vztahem člověka a šelmy a představuje vlky ve zcela novém světle.
Své poutavé vyprávění doprovází vlastními unikátními fotografiemi a krátkými filmy.
V Německu je vítaným objektem zájmu medií. Vycházejí o ní nejen články v novinách a odborných časopisech, ale bývá častým hostem ve vysílání televize. Mimo mnoha kratších pořadů byly natočeny dva ucelené dokumenty, kdy ji televizní štáb doprovázel po dobu celého roku – od získání vlčího štěněte až po jeho zařazení do smečky.
Poslední dokument mapuje realizaci unikátního projektu získání mláděte bílého vlka přímo z Kanady, což je významný počin v zájmu genetického ozdraveni populace bílých vlků v Evropě. V současné době pracuje na další knize o vlcích.
FOTO: Denisa Telaříková, Právo
Přednáška byla skvělá a byla jsem hrozně ráda, že jsem šla. Tanja Askani nám na úvod pustila nejkrásnější hudbu…vlčí vytí, u kterého se mi tajil dech. Hltala jsem každé slovo, žasla nad nádhernými fotografiemi a se zájmem a nepopsatelným pocitem v srdci sledovala videa s vlky – níže je jich pár k náhledu. Jen škoda, že tříhodinová přednáška brzy skončila a my se museli rozejít domů. Kdybych měla u sebe svoje holky, tak bych dokázala vydržet a naslouchat poutavému vyprávění Tanji Askani hodiny a hodiny. Ale přes všechno jsem se neuvěřitelným způsobem těšila domů na ty moje vlčí holky s jantarovýma očima, díky kterým mám pocit, že mám alespoň kousek toho vlka při sobě.
Zde je několik videí, se kterými se s námi podělila Tanja Askani na přednášce:
V galerii je možné shlédnout i několik překrásných fotek Tanji Askani.
Na přednášce jsem si zakoupila i knížku s názvem „Naše vlčice Flocke“, jejíž autorkou není nikdo jiný než Tanja Askani, a která pojednává o výchově šelmy v domácnosti.
Co o sobě prozradila sama Tanja Askani - čerpáno z deníku „Právo“:
„Vlčí vytí je pro mě tou nejkrásnější hudbou,“ přiznává s úsměvem Tanja Askani a vzpomíná, jakým způsobem se k chovu vlků dostala. „Lásku k přírodě mám po svém otci, který byl myslivcem. Když jsem byla malá, tak jsem doma kolem sebe měla spoustu zvířat. Lidé věděli, že když nám nemocné či nalezené zvíře přinesou, tak je vypipláme. Od 16 let jsem se pak začala věnovat sokolnictví, díky kterému jsem se seznámila se svým manželem, a v roce 1990 jsem se odstěhovala za ním do Německa, kde jsme v zoo Wildpark Lüneburger Heide začali společně pracovat v sokolnictví,“ pátrala v paměti vlčí žena, která si právě zde všimla polárních vlků.
Tanja Askani nedá na polární a šedé vlky dopustit.
FOTO: archiv Tanji Askani
„Před jejich výběhem jsem dokázala stát denně velmi dlouho. Uchvátili mě svou krásou a ušlechtilostí. Chtěla jsem přijít na to, jak to s vlky je, jak s nimi pracovat a jací vlastně jsou,“ líčila Askani.
S vlky nemám konflikty
Nakonec do toho spadla zcela nečekaně rovnýma nohama. „Kvůli otravě totiž v roce 1998 uhynula během porodu jedna vlčí samice. Pouze jedno její mládě přežilo, byla to samička Flocke. Ujala jsem se jí, když měla teprve dva dny a byla vážně nemocná," popsala.
"Původně jsem se o ni měla starat kratší dobu, kvůli přestavbě výběhů se však doba protáhla na půl roku. Flocke mě zasvětila do toho, jaký vlk je. Byla tou nejlepší učitelkou, jelikož měla velmi komplikovanou povahu. Za vše děkuju právě jí,“ svěřila médiím vlčí žena, která zatím se všemi „svými“ vlky vychází bez konfliktů. „Jsou ale už dospělí a má role pomalu končí. Chovám se k nim s respektem,“ dodává.
Polární vlky přivezla z Kanady
Za svůj největší úspěch Askani považuje to, že se jí podařilo z Kanady přivést tři zdravá štěňata polárních vlků. Dvě mláďata putovala do Vídně, samičku Naaju chovatelka odchovala doma ve společnosti štěněte jezevčíka a mufloního mláděte.
Tanja Askani se svými svěřenci
FOTO: archiv Tanji Askani
„Dlouho jsem hledala kanadská vlčata s čistou krví, aby se v Evropě podařilo obnovit genofond. Bylo to nutné, jelikož se nám rodila nemocná štěňata se zaječím pyskem a dalšími nemocemi,“ přiznala Askani a dodala, že jejím snem je to, aby vlčice Naaja porodila a odchovala zdravá vlčata. „Nechceme z ní ale mít mašinu na výrobu štěňat.“
Více informací o této zajímavé ženě na jejich osobních stránkách: