Majitelce našeho saarlooska Ragnárka - Bróg Ragnar Elenya Narmo - jsem nastínila plán na další společnou procházku. Počasí vypadalo slibně a řekla jsem si, že Ragnárek by určitě opět rád strávil pár chvil s jeho maminkou Shaeny a "tetou" Cassie :)

A jelikož se mi tentokrát nechtělo nikam moc cestovat a Katka nebyla proti, že by přijela za námi, tak slovo dalo slovo a společně jsme vyrazili na procházku v našem okolí. Chtěli jsme přejít přes pole na oblíbenou "Stránskou skálu"....

Tři saarloosci jdou v řadě za sebou...... :) Ragnárek zvěčněn na první fotce z výletu jako vedoucí tohoto zájezdu :)

Po cestě jsem si pořád říkala, že musím udělat na pomátku ještě nějakou další fotečku....ale tak nějak jsem to stále oddalovala a oddalovala, až se začaly před námi objevovat ne moc pozitivně vypadající mraky....

Rozhodli jsme se tedy, že se zavčas obrátíme a vydáme na cestu k domovu.

Na poslední chvíli jsem ještě přeci jen foťák vytáhla a díky tomu vznikla tato fotografie našeho krasavce Ragnárka :)

Taky jsem alespoň zaznamenala společně ty naše tři vysmáté saarloosky...a za nimi už jde vidět blížící se déšť....

Děšť jsme očekávaly každým okamžikem, ale většina černočerných mraků nás minula, a tak už jsme začínaly snad i věřit tomu, že budeme mít to štěstí a přijdeme domů suší.....no a jak už to tak bývá, asi jsme to zakřikly. V nestřežené chvíli, když už jsme to opravdu nečekaly (jelikož nad námi nebyl skoro žádný mráček), přišla bouřka jako hrom....no abych vám přiblížila naše pocity, bylo to, jako by nám na hlavu někdo lil jeden kýbl vody za druhým :) Pak, aby toho nebylo málo, přišly na řadu i kroupy..

No co vám budu povídat, když se kolem ozývaly hromy, blesky, tak jsme zrychlili krok. Saarloosci se tvářili trošku překvapeně a ne zrovna nadšeně a společně jsme se skloněnými hlavami a přimhouřenýma kukadlama, prchali k domovu. Jelikož jsme běželi po nedávno zoraném poli, tak jsme za chvíli všichni vypadali jak jedna velká koule bláta (měla jsem pocit, že nejen, že mám v botách soukromý rybníček - už mi chybělo tam dosadit jen pár rybiček), ale hlavně jsem se nemohla zbavit myšlenky, že při příštím kroku boty už pravděpodobně ani nezvednu, jak vážily nejmíň tunu, s tím blátem nalepeným na nich) :)

Tak jsme trošku odbočili z cesty a vrhli jsme se do vysoké trávy, která nám sahala až po krk. Všichni jsme sice byli o něčo čistější, ale ani tady to nebylo úplně ideální. Bylo to jak kdybychom se v tom děšti navíc i koupali :) A vlčci se nám krapet v té vysoké trávě ztráceli..

No nakonec jsme nejkratší možnou přímou cestou dorazili alespoň na silnici. Samozřejmě, že když jsme se začali blížit k domovu, tak pršet přestalo.

Takže jsem měla příležitost vytáhnout foťák (který byl asi tím jedinným co na mě v té chvíli bylo suché) a vyfotila zmáčenou Katku s naší promočenou smečkou :)

Sice byli všichni tři vlčci řádně zmáčení, ale jak přestalo pršet, tak se jim opět vrátil usměv do tváře, jelikož už nemuseli mžourat očima přes padající kapky :D

Cassie	Shaeny	Ragnar

Kačku jsem nechtěla v tomto stavu nechat jet autobusem zpět domů, takže jsem doma odložila saarloosky a převlékla se do suchých šatů (sice mi předtím nic nebylo, ale hned jsem se cítila lépe :)), naložila jsem Katku i s Ragnárkem do auta a odvezla je domů.

Po příjezdu zpět přišla hned další vlna pořádného lijáku a tak jsem si v autě nedobrovolně udělala ještě několikaminutový kemping... Ne, že bych byla z cukru, ale nechtělo se mi promoknout až na kost za jeden den 2x :)

No jo no, ne vždy se vyvede vycházka přesně podle představ. Déšť a kroupy nás zastihly nepřipravené a ani vlákénko na nás nezůstalo suché.....ale aspoň budeme mít na co vzpomínat....Tyhle zážitky si uchováme na celý život :)