Se Samíkem a naší saarlooskou Sheaninkou (Cassinka byla na hlídání u mého bratra Romana) jsme vyrazili na výlet - objevovat a poznávat další zajímavá místa v našem okolí. Jelikož nás se Samíčkem nebaví střídat stále stejné venčící trasy s vlčicemi, tak alespoň jednou za čas nahlédneme do mapy a pokusíme se namyslet opět něco nového.

A chtěla tomu náhoda, abychom tentokráte vyrazili do Rajhradu. Díky uzavírce mostu, přes který jsme jezdívali se Samíčkem do kroužku malování a tvoření a objížďce, která vedla přes Rajhradice jsme přímo na cestě objevili místo, které se nám na procházku zdálo jako stvořené. Jednalo se o vycházku od splavu mezi Rajhradem a Rajhradicemi, podél řeky Svratky až do Vojkovic. Vypadalo to, že by se dalo po obou březích projet i s kočárkem, což byla pro nás velká výhoda.

Na procházku jsme vyrazili až po návratu z kroužku, a tak už byl Samík dost unavený. Zaparkovali jsme kousek od splavu, Samík zaplul rovnou do kočárku, a jasně mi naznačil, že se dnes poveze :)

 

Poté už jsme pokračovali cestou necestou po pravém břehu řeky Svratky. Cca po jednom kilometru jsme narazili na červenou turistickou značku, která se k nám připojila od Benediktínského kláštera. A která dále kopíruje řeku Svratku do Vojkovic, Židlochovic až do Uherčic. A poté pokračuje přes Pálavu, Mikulov a končí až na hranicích s Rakouskem.

 

Před námi byly jen široširé dálavy, kde jsme nepotkali ani živáčka.

 

Shaeny si užívala volnosti a pobíhala kolem nás po loukách a polích jak splašená :)

 

Brzy zjistila, že se dá ve vysoké trávě i bezvadně schovávat :) Dařilo se jí to tak dobře, že se Samík v kočárku rozhlížel na všechny strany a často opakoval: "Kde je baf baf?" :)

 

Celý okruh (do Vojkovic po červené a po druhém břehu zpět) má délku cca 12 km, ale protože bylo hodně velké horko, rozhodli jsme se jít jen kousek a po cestě zpět jsme se ještě chtěli zkusit zajít podívat přímo ke klášteru.

 

Cesta nás vedla touto krásnou alejí.

 

Shaeny v roli ochránkyně a opatrovatelky Samíčka :)

 

Shaeninka a její kukuč :)

 

Procházeli jsme i kolem části kláštera, která ještě není zrekontruována a pak už to bylo jen kousek k hlavní bráně.

 

V prostorách opravené části kláštera jsme objevili Památník písemnictví na Moravě a také velice příjemnou restauraci s názvem "Klášterní Taverna".

 

Zde, v příjemném stínu zahrádky, jsme zchladili naše těla - jak z venku, tak i zevnitř :)

"Na zdraví!" :)

 

Samíček si vytáhl z kočárku autíčka, která ho momentálně provází na každém kroku :)

 

Ale, i když byl naplno zaměstnán hrou s autíčky, tak si i přesto našel čas, aby pro mě nasbíral opadané květy ze stromu, jehož větve se klenuly nad námi :)

 

Jak už bývá skoro pravidlem, Shaeny zaujala návštěvníky restaurace svým vlčím vzhledem. S jedním starším párem jsme se dali do řeci a zjistila jsem, že podnikají společně přechod ze Židlochovic do Brna. Chtěli vědět více informací o saarloosech a dobře se nám spolu povídalo. No a nakonec si na základě mého vyprávění tak trochu vytvořili o SAV určitý obrázek, který jim měla Shaeny nakonec ještě trošku neplánovaně vylepšit-vymalovat pestrými barvami :) Co čert nechtěl, musela jsem vzít Samíčka na záchod a řešila jsem co s kočárkem a Shaeny. Tak jsem oslovila tyto milé lidičky, zda by mi Shaeny pohlídali s dovětkem, aby se k ní nikdo nepřibližoval, aby mohla v klidu odpočívat. Shaeny jsem pro jistotu pojistila úvazem k těžké dřevěné lavici (aspoň dle mého mínění byla dostatenčně pevná), aby ji nenapadlo běžet za námi.

 

Utíkali jsme se Samíčkem na toaletu a s nepříjemným pocitem, že jsem tam tu moji závislačku nechala samotnou, jsme se co nejrychlejí vraceli zpět. Moje obavy se potvrdili. Nevěděla jsem, zda se smát nebo se propadnout hanbou do země :) Lavice, ke které jsem Shaeny uvázala byla odsunuta cca o 3 metry stranou než stála původně. Shaeny vedle ní způsobně seděla a tvářila se: "Já nic, ono se to najednou samo z ničehož nic přesunulo. Ale já s tím rozhodně nemám nic společného" :) Člověk by jí to snad i uvěřil, nebýt potvrzení jiné verze od příjemného staršího páru. Shaeny prý párkrát škubla vodítkem, zjistila, že s lavicí půjde hnout, tak to zkusila ještě párkrát :) Prý měli strach pokusit se ji zastavit, aby se nelekla a tu lavici neodnesla až za námi na záchod :) Řekla bych, že se zachovali jak nejlépe mohli, dokážu si živě představit jak by to dopadlo :) Pomohli mi dát lavici zpět na místo a Shaeny si spokojeně lehla ke mě, jako by se nic nestalo :) Myslím, že teď už pochopili, co přesně jsem měla na mysli, když jsem mluvila o závisláctví SAV. I když teda Shaeny je ještě slabý odvar oproti naší druhé saarloosce Cassie :)

Po krátkém osvěžení byl čas vyrazit zpět k autu a k domovu.

Všimněte si na fotografii (vpravo nahoře) jak se venčí kočky v Rajhradě :) Shaeninka byla naštěstí znavená horkem, a tak neměla čas ani náladu řešit nějakou kočičku a usla sotva si lehla v kufru auta. Samík stihl v autě taky odpadnout ještě než jsme dorazili domů, takže považuji náš dnešní výlet za povedený - smečka utahána :)

 

Další fotečky z vycházky v GALERII.

A protože se nám tu tak líbilo, tak se zrodil v mé hlavě plán, že bychom právě sem mohli pozvat majitele našich štěňátek na společnou procházku, o které jsme už nějaký čas společně hovořili. A tak se i stalo, ale to už je na další povídání...