V tomto týdnu jsem byla na návštěvě u mé rodiny a jelikož by byla škoda "sedět doma", navrhla jsem bratrovi, že bychom mohli podniknout nějaký společný výlet se Samíkem a saarlooskami.
Dnešní procházku jsem naplánovala tak trochu naučnou.
Auto jsem zaparkovala na Kopaninách nad Velkou Klajdovkou a odtud jsme vyrazily již pěšky po asfaltové cestě k Resslovu pomníku.
Jen připomenutí - Josef Ressel (1793-1857) byl především vynálezce lodního šroubu, ale také lesník a spisovatel. Jako lesník působil ve Slovinsku, kde se podílel na zakládání lesů na krasových útvarech. Svým lodním šroubem se zapsal do dějin celosvětové mořeplavby.
Když jsme kolem poledne vyráželi na tuto plánovanou vycházku, tak už byl Samíček evidentně značně unavený. A tak se rozhodl, že se raději poveze v kočárku, aby si mohl dát kdykoliv "šlofíčka", až to na něj přijde :)
A než jsme stihli dorazit k rozcestí u pomníku, tak Samík opravdu a naprosto regulérně vytuhl :)
Od pomníku jsme pak pokračovali na další významné místo, a to k památníku, který byl zbudován jako vzpomínka na první vánoční strom.
Od roku 1924 se u nás vždy v předvánočním čase staví vánoční stromy za účelem sbírek pro opuštěné děti. První Vánoční strom republiky byl postaven na popud spisovatele Rudolfa Těsnohlídka v Brně na Náměstí Svobody. První vánoční strom byl skácen v bílovických lesích poblíž Hájenky Lišky Bystroušky. A v roce 1999 byl na tomto místě zbudován památník připomínající tuto událost.
Po chvíli jsme pokračovali dále a zhruba po dalším kilometru naší trasy jsme museli udělat ještě jednu delší zastávku. Tentokráte ne kvůli historicky zajímavému a významnému místu, ale kvůli saarlooskám :) Vlčice by nám neodpustily, kdybychom si nedali pauzu u rybníčku na Kuním potoce.
Dle mého názoru byla ještě vcelku zima na koupání. No ale je pravdou, že já jsem jen zimomřivé lidské stvoření :) Takže moje saarloosky měly na věc jiné mínění a vrhaly se do stojatých vod rybníčku s nadšením jim vlastním :)
Pak následovaly pořádné honičky kolem břehu. Říkáme tomu, že jakovlčice dostaly "vodní amok" :) Stačí, aby si saarloosky trošku smočily své kožichy a hned lítají jak dvě neřízené střely sem a tam :)
Jak málo stačí k jakovlčí radosti - jeden obyčejný dřevěný klacek :)
Cassinka pilně jako včelka nosila klacíky zpět. Zatím co Shaeny většinou čekala vychytrale na břehu, až ho Cassie vyloví a donese jí ho až pod ten její jakovlčí čumáček :)
Tady přidávám ještě dvě videa:
Plavání a dovádění saarloosek :)
Tak tahle fotka by se dala okomentovat slovy: "Ježišmarjá, proč tam ten klacek pořád hází? Už jsme mu ho mnohokrát přinesly a on si snad nedá pokoj. Už na to fakt dlabem. Ať si pro něj plave sám" :D
To je prostě saarloos :) Několikrát po sobě je ochoten pro vás mnoho věcí udělat... obzvláště když ho to zpočátku samotného baví. Ale když to chcete pořád a pořád dokola a on ve vašem počínání nespatřuje žádný hlubší smysl, tak ho to po nějaké chvíli omrzí :)
No ale když má Cassinka možnost namísto aportování klacíků tyto cupovat na malilinkaté kousíčky, tak to je ovšem jiná záležitost. U toho by vydržela klidně věky..:)
Moje jakovlčí láseny :)
| Aini (Cassie) | Ondra Shaeny Wakanda Tachunga (Shaeny) |
 |
 |
Až byli saarloosky dokonale vyplavané a vybouřené, tak jsme teprve mohli pokračovat dále :) Minuli jsme odbočku která vede k Liduščinu památníku....
Ten je připomenutím příběhu, kdy spisovatel Těsnohlídek před Vánocemi 1919 našel s dalšími dvěma přáteli sedmnáctiměsíční opuštěné děvčátko. Dostalo jméno Liduška a bylo adoptováno rodinou z Brna. Tato událost přivedla Těsnohlídka k myšlence vánočního stromu republiky a sbírky na podporu opuštěných dětí. Odkud jinud potom mohly vánoční smrky na brněnském náměstí být, než právě z Bílovic.
....a pak už to bylo jen kousíček ke studánce Leoše Janáčka.
Po dalších cca pětistech metrech jsme došli do pomyslného cíle naší cesty - Bílovic nad Svitavou.
A jak už to tak bývá, na konci naší cesty byla příjemná hospůdka - Sokolovna, kde jsme se zastavili, abychom se občerstvili před zpáteční cestou. No sice říkám občerstvili, ale ve skutečnosti to bylo spíše tak, že jsme si pořádně nacpali bříška. A to doslova. Což nebylo nic moc při představě, že teď se karta obrátí a celá zpáteční cesta povede vzhůru do kopce. Musím říct, že jsem byla opravdu velice, ale velice ráda, že jsem měla sebou bratra, který spícího Samíčka vytlačil ty 4 kilometry do kopce zpět k autu.
Ještě musím zmínit na závěr, že Samíček si dnešní výlet užil po svém. Prospal jak celou cestu do Bílovic, tak obídek, který jsem pro něj objednala, a dokonce i skoro celou cestu zpět :) Ale tak hlavně, že se mu hezky spinkalo na čerstvém vzduchu, i když škoda, že z vycházky jako takové nic neměl :) Ale i přesto hodnotím dnešní výlet jako velice povedený a musíme někdy v podobném duchu rodinnou vycházku opět zopakovat :)
Zbytek fotografií v GALERII.