S kamarádkou Luckou Netolickou (majitelkou našeho saarlooska Lokíska) jsme se domluvily, že bychom mohly opět podniknout nějakou společnou procházku, abychom ty naše vlčky trošku unavily :)

Jelikož byla Lucka dopoledne ve škole, tak jsme vyrazily až v pokročilých odpoledních hodinách.

Jako vždy bylo přivítání Lucčiné mužské části smečky (Bretík a Lokísek) s tou mou ženskou (Cassie a Shaeny) značně bouřlivé :) Náš "synáček" Lokísek jako vždy ječel na celé kolo, když uviděl mě, svou psí mámu Shaeny a jakovlčí tetu Cassinku. A dalo nám práci všechny uklidnit natolik, abychom se mohli vydat na cestu, kterou jsme měli před sebou.

 

Celá naše smečka užívající si společných hrátek :) Pro mě je to vždy nejkrásnější pocit vidět ty jejich šťastné a usměvavé tváře :)

 

Lucčin věrný parťák, o kterého se vždy může opřít - ČSV Atavar Vlčí Tlapka alias Bret.

 

Malý/velký lumpík - náš "synáček" SAV Arto Loki Elenya Narmo (Lokísek) s mou maličkostí :)

 

Vlčci se chovali vzorně a Lucka spravedlivě rozdávala po cestě pamlsky :)

 

Po kom tu ubrblanost Lokísek asi má :)) Noo asi po mámě :) Ta taky dost často něco komentuje - nejčastěji si stěžuje a vyčítá mi po návratu domů: "Kdes byla, s kým si byla." :D

 

Lokísek a Bretík způsobně čekají na ty moje dvě příšerky, které odběhly prozkoumat nedaleký remízek :)

 

Shaeninka číhá - bedlivě sleduje traktoristu :)

 

Zbytky sklizené kukuřice trčící ze země zaujaly všechny tři saarloose :)

 

Lokísek počkal, až jeho máma některé z nich vytáhne ze země, aby se pak o ně s ní mohl přetahovat :)

 

Dokonce ani na fotečku je nechtěl odložit, když už je tak těžko od své psí mámy získal :) A ukecával Lucku: "Paničko, prosíím, neber mi tu hračku." :)

 

Nakonec se přeci jen nechal přesvědčit (ono mu ani nic jiného nezbylo :) a vyšla z toho takováto krásná fotečka Lucky a její jakovlčí smečky :)

 

Lucka se pak taky chopila foťáku a pořídila i nám takovéto krásné fotografie :) Na jedné jsem já s mými saarlooskami a pak s Lokískem :)

 

A tady už opět celá naše smečka :)

 

A ještě spokojená Shaeninka a vpravo její syn Lokísek :)

 

Shaeninku vycházka nějak zmohla a to jsme ještě ani nedorazili na pomyslný cíl naší cesty :) Ale stačila chvilka pochumlání a pomazlení a mohlo se jít zase dál :)

 

Chvíli po západu slunce jsme přeci jen nakonec dorazili na Stránskou skálu. Na místě jsme se ještě pokochaly pohledy na krásné koniklece a pak už za tmy spěchali zpět domů. Jak podotlka nedávno Lucka: "Se mnou se i plánovaná krátká procházka protáhne na 5 hodin" :) Jen nevím, zda je to dobře, či špatně :) Ale každopádně já jsem si to dnešní odpoledne skvěle užila a saarloosky též :D

 

Zbytek fotek z vycházky, a že jich není zrovna málo, ZDE.