Až z dalekého Holandska zavítal na Moravu (za svou rodinou) náš kamarád Honza Slovák a my si nemohli nechat ujít společnou procházku s našimi jakovlky.

Cassinka a její kukuč :) Takhle na mě Cassinka koukala skoro celou první polovinu vycházky, poté co zjistila, že mám s sebou v pamlskovníku sušené masíčko :) Měla jsem problém ji od sebe odehnat :)

 

Když holčičky zjistí, že má někdo po kapsách dobrůtky, tak se snaží s ním být zadobře :)

 

Kibíkovi se náremně líbila Shaeninka a snažil si ji neustále nadbíhat :)

 

Shaeny v něm našla bezva parťáka na společné hrátky :)

 

Zde VIDEO hrátek Kibíka a Shaeny :)

A zde ještě jedno VIDEO všech tří jakovlků s přivoláním Shaeninky :)

Když Cassinka viděla jak Kibík obletuje Shaeny, tak se snažila všemožně na sebe upoutat jeho pozornost, ale marně :D
Ale musí se jí nechat, že u toho lákání Kibíka byla moc rozkošná...i když tady ty její roztomilosti ocením asi jen já a žádný chlap :)

 

Na poli jsme objevily balíky sena a to je panečku NĚCO pro jakovlky :) Jako první vyskočila na bezva rozhlednu Cassie a koukala, kde se ti dva (Kibík se Shaeninkou) zapomněli :)

 

Nakonec se strhla hromadná balíková honička jakovlků :)

 

Shaeny se pak ještě nechala zlákat i hrou na honěnou s Honzou :)

 

Kibík :) Nedůvěřivý, ale za pamlsek taky ochotný nechat se pohladit :)

 

Když se rozdávaly pamlsky a Kibík vyskočil na páníčka, tak se Cassinka snažila Kibíka odšťouchnout, že to se teda nedělá (netušila však, že to dělal na povel) :)

 

Naše banda jakovlků - ČSV Cibury Gris Brisa, SAV Ondra Shaeny Wakanda Tachunga a SAV Aini (Cassie).

 

Shaninka dost překvapila, jelikož se dokonce s Honzou kamarádila a dovolila mu i několikeré pohlazení (i když s občasným pohledem trpícího jakovlka) :)

 

Vycházka byla příjemná pro nás i jakovlky, ale přeci jen jsme se museli po nějaké době odebrat k domovu.

Když jsme přicházeli po poli k silnici (což signalizovalo saarlooskám, že je konec vycházky a vracíme se domů), tak zničehož nic na chvíli ty moje dvě příšerky odběhly do houští...až po pár sekundách mě napadlo, že to asi není dobrý a letěla jsem s křikem za nimi, když se na první zavolání neohlásily. A samozřejmě, že se moje nejčernější obavy naplnily. Saarloosky z houští vylezly takhle krásně zmalované a ani si nepřejte cítit ten puch co se táhl za nimi... Smrděly jak kdyby byly už několik dní v rozkladu....no fuuuuj !! :)

 

 

No co Vám budu povídat, kdybych je projistotu nevedla po cestě domů kolem čtyřproudové silnice na vodítku, tak bych se od nich ze všeho nejraději držela na sto honů daleko. Protože když zafoukal vítr směrem ke mě, tak to nebylo nic moc. Kibík se naštěstí k mým saarlooskám nepřidal ve vylepšování svého vzhledu a pachu. A shodli jsme se s Honzou, že pro něj je to jen dobře. Rozhodně by je takto nepustili do autobusu a asi by museli jít přes celé Brno domů pěšky :)

No zato já jsem si dala jedno koupání a drhnutí saarloosek na chodbě u mojí mamči v panelákovém domě :) To muselo být pro kolemjdoucí divadýlko :) I když možná už si za ty léta zvykli (já teda ještě ne)...nebylo to poprvé - a asi ani naposled (i když doufám v opak) :)

Honzovi s Kibíkem děkuji za fajn procházku a tu pomyslnou tečku na závěr si saarloosky rozhodně mohly odpustit. I bez toho by ta procházka byla dokonalá :) Ale takto byla rozhodně nezapomenutelná :D