K některým věcem se facebook, dle mého názoru, opravdu hodí.

Člověk je schopen zde získat důležité informace, přihlásit se do různých skupin, kde se sdružují lidé se stejnými zájmy a také je možné se seznámit s novými, zajímavými lidmi.

I já občas použiji facebook za účelem zjištění informací či seznámení, jako například teď.

V Želešicích jsem prozatím potkala jen velice málo pejskařů, kteří jsou ochotni se přátelit. A co si budeme nalhávat, Želešice jsou spíše taková vesnička, takže mnoho hafanů je spíše zavřeno na zahradě u domu jako hlídači. A nebo se také někteří občas prochází na volno po ulici, aniž by je někdo na jejich procházkách doprovázel. Popravdě mě vždy dost vytočí, když máme zrovna takové "štěstí", že potkáme nějakého psa, který nás v tom lepším případě jen se štěkotem doprovází, a nebo v tom horším, nás sleduje a doráží na vlčice. A proto se saarlooskami raději přes naši vinařskou obec nechodím. Tedy pokud je to možné.

Na vycházky s vlčicemi a Samíkem chodím většinou sama (pokud za mnou nepřijede bratr nebo některá z kamarádek na návštěvu).

A tak jsem chtěla najít nějakou osůbku, která by byla ochotná třeba i pravidelně za námi jezdit na společná venčení nebo človíčka z blízkého okolí, za kterým bych třeba občas přijela i já se Samíkem a vlčicemi. A proto jsem zkusila vznést dotaz na facebooku ve skupině s názvem "společné venčení v Brně":

"Nenašel by se tu někdo, kdo by byl ochoten přijet za námi na venčení do Želešic? A nebo někdo z okolí Želešic, Modřic, Chrlic, za kým bychom mohli přijet my? Mám dvě fenky 4 a 3 roky..."

Na tuto zprávičku se mi ozvala Monika Barbera, majitelka dvou Velkých švýcarských salašnických psů - dvouletého psa jménem Flor de amor Mauris from Swiss Star a tříleté fenky Carina from Canis Star - která bydlí se svou rodinou nedaleko od nás (v Moravanech u Brna).

Mauris

Psala mi, že může přijet kterýkoliv den i dopoledne, což jsem nadšeně uvítala. Ona sama se mi svěřila s tím, že v Moravanech není kam chodit venčit psy. Dokonce prý po ní i varovně střileli myslivci na poli. Takže byla ráda za moje pozvání přijet někam, kde se dají psi vyvenčit na volno.

Navrhla mi, že bychom napoprvé seznámili jen Maurise s vlčicemi a následně bychom přibrali i Carinu. Chápu, že mám přeci jen smečku dvou fen a takto to bude jistější a více v klidu.

Dva pokusy o domluvení termínu nám nevyšly, ale napotřetí se zadařilo a přálo nám i počasí.

Jelikož má Mauris naordinovaný klidový režim, co se týká pohybu, tak jsem Martině ukázala jen kousek naší oblíbené vycházky. Ale nám samozřejmě nešlo o počet nachozených kilometrů, ale o příjemnou společnost ;-) A to se nám splnilo. Monika je příjemná osůbka a Mauris je velice klidný a vyrovnaný pes.

Jen naše Shaeninka chvílemi působila rozruch, když se na Maurise zubila, aby ji neočuchával zadek :) Ale zato Cassince se líbil až moc a dávala mu to i náležitě najevo. Dostal od ní několik hudlanů :)

Naše smečka:

Děkuji Monice, že zareagovala na moji zprávičku a za milou společnost.

Foteček z vycházky se mi podařilo udělat jen pár a jsou umístěny v GALERII. Doufám však, že jsme se neviděli naposledy a bude ještě příležitost zaznamenat naše další společná venčení...