O víkendu se konala na brněnském výstavišti mezinárodní výstava psů, které se zúčastnilo i několik představitelů plemene Saarloosův vlčák. Jednalo se o dvojvýstavu, takže bylo možné psy přihlásit na sobotu i neděli.

S rodinou jsme plánovali, že budeme v sobotu slavit narozeniny mojí mamči, a tak jsem přihlásila naši mladší saarloosku Shaeny až na neděli. Cassie již nemá příliš v lásce výstavy (resp. to celodenní čekání, po kterém se jí už v kruhu nechce ani běžet, a tak se příliš nepředvede), a proto jsem se rozhodla, že ji přihlásím pouze ve výjimečných případech. Tzn. když se bude jednat o nějakou menší výstavu, kde pořádáme i sraz saarloosů. A která se koná v příjemném prostředí uprostřed lesů (např. oblastní výstava v Dětřichově) namísto hlučných a přelidněných výstavních hal (což popravdě není ani můj šálek kávy). A nebo se pokusím ukázat obě své vlčice na jedné z největších výstav (Evropská, Světová), pokud se budou konat v České Republice nebo někde poblíž. A právě letos je možné se zúčastnit výstavy Evropské, která se chystá v říjnu v Brně, a kde se setkáme s většinou našich přátel a jejich saarloosů. Také doufám, že k nám přicestují i někteří zahraniční majitelé či chovatelé, se kterými bychom se rádi seznámili.

Pár dní před Duo-cacibem jsem se dozvěděla, že skoro všichni naši přátelé, kteří se chystali na výstavu (ať už předvést své saarloosy nebo se jen podívat) měli dorazit nikoliv v neděli jako my, ale v sobotu. A tak jsem moji mamču a bratra požádala, aby mi pohlídali Samíka a vlčice, abych mohla přijet alespoň dopoledne pozdravit naše přátele.

V sobotu se na výstavě sešlo celkem 9 saarloosů, z toho 5 jich bylo přihlášeno.

Jako první jsem potkala Petra Ptáčka s jeho energickým Attilou Ryjan. Věčně dobře naladěným a přátelským saarloosem, který je neustále v pohybu a připraven seznámit se s každým psem, který se objeví v jeho okolí :) I když to není příliš typická povaha SAV (myslím tu jeho přátelskou a bujarou povahu ;-)), tak jsem si Attilu naprosto zamilovala. A skutečnost, že je to opravdový fešák, moje pocity ještě umocnila ;-)

Postupně jsme potkávali i ostatní kamarády se saarloosy, kteří se kupili u bočního vchodu do pavilonu. A nejen přátele se SAV, ale i Jaroslava Monte Kvasnicu s jeho mladou fenkou československého vlčáka Awanyanke Taiga Šungmánitu-ha Khoyáke (Taigou) a další přátele s jejich ČSV.

V poledne jsem musela z výstaviště odjet, tak jsem měla obavu. že saarloosy v kruhu ani neuvidím. Před odjezdem jsem šla pokoupit ještě vodítka a další výbavu pro moje vlčice do pavilonu s chovatelskými potřebami. Když jsme se běžela zpět ke kruhu rozhočího pana Havelky se všemi rozloučit, tak byla zrovna v kruhu Jana Čapounová s Dakhótou Miraja a Jana Rosenbergová s Ailin Pett´s Wolf. Petr s Attilou nastoupil až po fenkách, což mi přišlo podivné. Až pak jsem se dozvěděla, že Petr sice na výstaviště dorazil jako první, ale po dlouhém čekání se šel projít ven a dorazil na posuzování pozdě. Tak byl panem rozhodčím posouzen dle domluvy až na závěr. Zato pan Jan Markup s holandskou fenečkou jménem Zohey Zaska Zenit Bastaja (Zuzankou) přišli ke kruhu až po nástupu dalšího plemene. Takže Zuzanka byla posouzena až dodatečně mimo soutěž. Pan rozhodčí Havelka byl dnes (oproti tomu jak ho znám) nezvykle mírný a všichni odešli s výbornými známkami i posudky. Moc ráda, jsem zase všechny přátele viděla. Chtěla jsem s nimi strávit ještě nějakou chvíli, ale čas byl neúprosný a tak mi nezbývalo než vyhlásit rychlý úprk k domovu. Čekalo mě ještě příjemné posezení s mojí rodinou.

Nakonec jsem byla i docela ráda, že jsem měla možnost dorazit na výstavu sama (bez Samíka a vlčic). Měla jsem více prostoru na focení, povídání s přáteli. V klidu jsem si mohla projít všechny stánky a pokoupit co jsem potřebovala. A mohla jsem se podívat i k ostatním kruhům a tak nějak celkově jsem si po dlouhé době výstavu více "užila" než když vystavuji saarloosky. Přijde mi to vždy dost hektické. Člověk si neustále hlídá pořadí psů, aby nenastoupil do kruhu pozdě atd.

Druhý den jsme s přítelem Milanem opět dorazili na výstaviště, tentokráte s oběmi vlčicemi. Jediná přihlášená saarlooska (kromě naší Shaeny) byla krásná Cookie Honey Miraja od Kristýny Hakrové.

Posuzovat nás dnes měla paní Petra Márová. S touto rozhodčí jsem neměla zatím žádnou zkušenost a tak jsem byla zvědavá na její přístup a znalosti ohledně plemene. A byla jsem mile překvapena.

Avšak stala se i jedna nepříjemná věc (asi tak 5 minut před tím, než měl můj přítel vstoupit do kruhu s naší vlčicí Shaeny), která nás příliš nepotěšila. Nějaká slečna odvazovala u vedlejšího kruhu, kde již skončilo posuzování, velký balón, který označoval čísla jednotlivých kruhů pro lepší orientaci v hale. A samozřejmě, to co následovalo se stalo jak naschvál. Slečně balón vyklouzl z rukou, vznesl se ke stropu haly a ozvala se hlasitá rána nad hlavami psů, jak balón praskl o konstrukci. Naše Shaeny se lekla a chtěla prchnout pryč. Přítel s ní vyběhl ven, aby se uklidnila a vypustila ze sebe nahromaděný adrenalin. Ale i přesto měl po návratu do haly plné ruce práce, aby ji dostal do kruhu. Až na konci posuzování se relativně uklidnila a nečekala na to, kdy se jí nad hlavou ozve další rána (naše saarlooska tento zvuk nemá ráda od poslední mezinárodní výstavy v Brně, kdy kolem procházeli postupně v různém časovém rozmezí celkem čtyři děti, kterým těsně vedle Shaeny balónky praskly. Nevím co to je za nápady na výstavě, kde se pohybují zvířata prodávat balónky....).

Očekávala jsem špatné hodnocení, a proto mě velice překvapilo, že i přes to, co se stalo, získala Shaeny výborný POSUDEK:

"3letá fena, typická představitelka, korektní hlava, nůžkový skus, standardní krční i hřbetní linie, dobře utvářený hrudník, pěkný pohyb, standardní srst, zdrženlivá povaha"

Takže to nakonec nedopadlo až tak špatně :) Rozhodčí zmínila její plachost v kruhu, ale oproti tomu vyzdvihla jiné její kvality..

a tak Shaeny získala ve třídě šampiónů OCENĚNÍ:

"V1, CAC, res. CACIB"

Ta příjemnější část tohoto dne však měla teprve přijít. U kruhu už na nás čekali přátelé Radovan Juřena a Terka Koubková s jejich Ajuškou Bonasa Sorbus - Českým strakatým psem. Společně jsme vyzvedli Samíka u babičky v Líšni a přesunuli se k nám na domeček.

Bylo to moc milé setkání a jsem ráda, že si Terka s Radovanem našli čas na již dlouho slibovanou návštěvu ;-) I když to proběhlo nakonec tak trochu plánovaně-neplánovaně. :) Doufám, že se jim u nás líbilo a zase se k nám přijedou brzy podívat ;-)

Moje fotografie z výstavy z obou dvou dnů jsem přidala do GALERIE.