Vypravili jsme se na v pořadí 4. předvánoční socializační procházku Brnem s majiteli a chovateli československých vlčáků.

Výchozí bod byl tak jako vždy u Čedoku na hlavním nádraží.

Letos jsme přicházeli na místo srazu vcelku brzy, ale jak naznačovala již z dálky slyšitelná "vřava", tak už se tu stihl sejít úctihodný počet vlčků.

Po příchodu jsem ani nebyla schopná registrovat všechny známé tváře v tom množství lidiček postávajících všude kolem. Než jsem se rozkoukala, tak se za námi, jako první, přišla přivítat Zdenička Prokešová, přítelkyně Jaroslava Monte Kvasnici. Ten dorazil nejen se Zdeničkou, ale také se svou 13-ti měsíční fenkou ČSV Taigou (celým jménem Awanyanke Taiga Šungmánitu-ha Khoyáke).

 

Poté nás přicházeli pozdravit další a další přátelé. Nadšená jsem byla z přítomnosti kamarádky Petry Mikuličové, která přicestovala z Kroměříže. I když ještě o něco větší radost bych měla, kdyby dorazila i se Zekem - bráškou naší Cassie ;-) Skvělé však je, že po letošní dobré zkušenosti si snad příště alespoň kousek trasy projdou společně se Zekem s námi...

Úplně nakonec jsem se pozdravila i s Monte Kvasnicou, který měl pro mne v batůžku připraven kalendář na rok 2014 - "VLCI", který obsahuje krásné fotografie of Filipa Chludila, a také mi předal svoji čtvrtou knihu vlčí pentalogie – "VLCI PŘICHÁZEJÍ S VĚTREM" - viz. odkaz Knihy o vlcích. Na tuto chvíli jsme se těšila už od doby, co jsme se s na tomto předání domluvili. Monte doplnil svou knihu ještě o věnování, které zpečetila svým podpisem i Zdenička (ta Monteho novou knihu ozdobila svými fotografiemi).

 

Naše holčiny měli velkou radost ze svých vlčích kamarádů a nadšeně je vítaly. Naši přátelé však své vlkouše museli držet trošku dále od sebe, jelikož na sebe vzájemně občas "vrkali" a ukazovali si zubiska. A to z toho důvodu, že je o naše saarloosky velký zájem - každý z nich si je přivlastňuje pro sebe a tím pádem si naznačovali, že jsou jeden pro druhého nevítanou konkurencí ;-)

U Čedoku jsme čekali dlouho a dlouho, než hlavní organizátorka tohoto pochodu, Monča Tichá všechny obešla a zapsala si jména zúčastněných psů. Na památku jsme dostali i krásný perníček od spoluorganizátorky a naší kamarádky Lucky Netolické.

 

Kromě našich vlčic se zúčastnil pochodu pouze jediný saarloosek - Attila Ryjan se svým páníčkem Petrem Ptáčkem. Ale musím podotknout, že svým temperamentem by vydal alespoň za 20 saarloosků :) Skákal po našich holkách, které se ho občas vrčením a zubisky snažili umravnit, ale marně :) Ještě jsme ani nevyrazili na cestu a Petr už měl od něj skoro vytahané ruce až na zem. Ale alespoň jsme měli o zábavu postaráno :) Také musím říct, že z Attilky roste čím dál tím krásnější vlček!

 

Samík už začínal být z toho čekání celý nevrlý a vzpínal se v kočárku. A tak s ním táta kroužil kolem a vlčice z toho byly celé nesvé. Hlídají si smečku a obzvláště kočárek se Samíkem. Po dalších pár minutkách jsme se sice všichni dočkali a zavelelo se k ústupu na Petrov, ale jelikož jsme měli před sebou několikero schodů, do kterých bychom museli kočárek vynést, tak se můj přítel rozhodl vyrazit jinou cestou a schody objet. Já a saarloosky jsme vyrazily s davem. No, ale nebylo to tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. U saarloosů není skoro nikdy nic bez problémů :) Shaeny sice nic neřešila, ale Cassie se zasekla, nechtěla opustit kočárek a vzpínala se mi na vodítku, až se málem vyvlíkla z obojku. Už jsem si v hlavě představovala děsivou scénu, jak se mi vysmekne a bude prchat bez koše a obojku za kočárkem po rušné ulici. No nevím, co by říkali lidé a policisté na pobíhajícího vlka, který by vypadal, jako by právě utekl ze ZOO...maminky by určitě hystericky a s křikem svírali v náručí své děti, paničky by nosily své malé pejsky vysoko nad hlavou, policisté by zastavovali dopravu....no raději na to ani nemyslet :) Ale byla by to jistě zajímavá podívaná :D

Naštěstí se nic z toho nestalo a Cassie se mi povedlo zpacifikovat. Nechala se přesvědčit, že se opět se Samíkem a páníčkem shledáme. Trošku mi k tomu dopomohli i vlčí kluci Byrt Lostris a Farus II Od Úhoště kamarádky Bohunky Tesařové, kteří s páníčky právě procházeli kolem, a my se k nim přidaly.

 

V Denisových sadech jsme se všichni pokusili seřadit na společnou fotografii. A že nás tedy bylo...celkem se sešlo 57 ČSV a 3 SAV. Takže si dokážete představit tu dlouhou řadu...a pokud ne, tady jsou dvě fotografie, které vám ten pohled přiblíží (na jednu fotku jsme se ani nevešli) ;-)

 

U katedrály sv. Petra a Pavla jsme se opět setkali se Samíkem a mým přítelem. Proběhlo samozřejmě bouřlivé přivítání jako by se saarloosky neviděli s členy naší smečky přinejmenším pár dní a ne jen pár minut ;-) Pak jsme zamířili na Zelný trh na probíhající vánoční trhy, kde byla plánována další zastávka na občerstvení a a prohřátí těla svařáčkem atd. Trošku jsme se zapovídali s Monte Kvasnicou a Zdeničkou a najednou koukáme a skoro všichni už byli pryč....

 

Vyrazili jsme s vlčicemi po jejich stopě na další, hlavní bod naší cesty - náměstí Svobody, kde proběhlo opětovně společné focení vlčků, tentokráte u stromečku.

 

Naše holčičky zaplnily čekání na další pochod hrátkami s jejich vlčími oblíbenci od Bohunky. A tentokráte měl Svoboďák za občerstvovací stanici Samík. Aby nemusel vytáhnout v té zimě ručky ze spacáku, tak jsem mu vytvořila takový malý zlepšovák...;-)

 

Kamarádka Lucka Netolická mi na tomto místě předala i krásné dárečky pod stromeček, za které ji moc děkuji! Jsou úžasné! Nedávno jsem si nechala udělat baňku se jménem našeho syna Samíka a mrzelo mě, že na holčičky už mi nezbyly penízky. A tak mě tento dáreček opravdu mile překvapil a potěšil!

 

Stanovený čas na přestávku utekl při povídání si s přáteli velice rychle a pomaličku jsme se přesunuli na pomyslný konec naší cesty - Moravské náměstí. Samozřejmě nechyběl ani další pokus o seřazení na společnou fotografii.

 

A pak už jsme si jen povídali a povídali až jsme zůstali na Moravském náměstí sami se Zdeničkou a Montem. I s těmi jsme se nakonec rozloučili a vypravili se zpět k autu.

Vzali jsme to zkratkou a u nádraží potkali už prořídlou skupinku československých vlčáků, kteří s páníčky prošli ještě zbývající kus stanovené trasy, aby ji zakončili na stejném místě, kde dnes započala. Na závěr jsme si popřáli krásné svátky, zamávali si na rozloučenou a vyrazili k domovu.

Pochod byl opět moc povedený a moc děkujeme za pozvání! Je skvělé sledovat, jak je nás šílenců-nadšenců-stejně postižených rok od roku více. Budeme se každopádně opět těšit na příští rok, na další setkání!

Přidávám odkaz na velice povedené fotografie ze srazu od Jany Povolné - SRAZ ČSV (na mnoha z nich jsou zvěčněny i naše saarloosky).

 

A na závěr zmíním, že největším překvapením (na což jsem přišla až doma) pro mne bylo, že se fotka naší Cassie společně s vlčandou Taigou od Monteho objevila na jedné stránce jeho nové knihy. Ani nevím, zda si Zdenička, která tuto fotku pořídila a vybrala vůbec uvědomila, že je to naše Cassie, jelikož o tom nepadla vůbec řeč :) Každopádně z toho mám obrovskou radost a je to pro nás čest!